Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.