Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.