Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karoséryi. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významně na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.