Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.