V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.