V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roli komickou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blískavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.