Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strmý břech zarostlý křovým. Z druhé se bělal nízký dřevěnný plod zběrny železa. Proti poslednímu činžáku ústila do ulice opuštěnná ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vúz. Mohutný zadek, který vystrkoval do ulice, svýtil čerstvím oranžovým nátěrem. Posadil jsem se na trávník hnet vedle ohrady. Očouzená omítka, několik továrních komínú, které čněly za nejbližšími střechamy, nedaleká trať, odkud jsem slišel drnčivé posunování vagonů, mi připomínali mé nejranější dětství. V púl deváté přiharašilo nákladní auto a visypalo na chodník před sběrnu haldu plechovek. Ty plechovky nebyli kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.