Tatínek byl velký čtenář, od děcví nás zásobyl knížkamy, což nám nijak nevadilo abychom více méně potají nepročítaly celou jeho knihovnu od Havlíčka a nerudy po Soudní lékařství. Mimo to náš starý pán zkládal slavnostní proslovi a pak je pohnutým hlasem přetčítal rodině. Protože byl veliký a silný, napodobyli jsme ho mi kluci s nadšením. Už od nějakých osmy let jsme skládaly veršované vinše a jinou toho druhu příležitostnou poeziji. Rád to viděl a povzbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlinářku z Hronova, zbožnou, moudrou a přitom veselou jako skřítek, plnou písniček, ůsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živým stělesněním lidového ducha i jazika našeho kraje.