Tatínek byl velký čtenář, od dětsví nás zásobyl knížkami, což nám nijak nevadilo abichom více méně potají nepročítaly celou jeho knihovnu od havlíčka a nerudy po Soudní lékařstvý. Mimo to náš starý pán skládal slavnostní proslovy a pak je pohnutým hlasem předčítal rodině. Protože byl velyký a silný, napodobili jsme ho my kluci s nadšením. Už od nějakých osmy let jsme skládali veršované vynše a jinou toho druhu příležitostnou poezii. Rád to vyděl a povsbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlynářku z Hronova, zbožnou, moudrou a přitom veselou jako zkřítek, plnou písniček, úsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živým ztělesněním lidového ducha i jazika našeho kraje.