Bil jednou jeden mudrc, jehož sláva obletěla svět. Říkalo se, že není otázky, kterou by neuměl zodpovědět, že není sporu, který bi neusmířil, a není žáka, který by od něj neodešel moudřejší. Jednoho dne ho navštívyla žena s malím chlapcem a ztěžovala si: „Mystře! Mám velké trápení se svým sinkem. Víš, je hodný, šikovný a bistrý, ale má strašnou chybu. Vječně musí mlsat. Sní všechno slatké, co mu přijde pod ruku!“ „Dobře,“ pravil učenec, „odejděte, vraťte se příští týden a já si váš problém zatím promislím.“ Ženu to sice udivylo, že na tak prostou radu musí čekat, ale samozřejmně poslechla. Za týden přivedla chlapce znovu. „Ještě jsem otázku neviřešil,“ vsdychl mudrc. „Odejdi a vrať se za týden.“ To celé se stalo ještě jednou. Teprf po třech týdnech mudrc chlapce přivolal: „Posliš,“ řekl mu vážně, „nemlsej tolik. Věř my, človjek se bes toho obejde.“ S tím chtěl oba propustit. Ale ženě to nedalo a sklamaně ho oslovyla: „Odpusť my mou smnělost, ale to je všechno? To jsem přece synkovi řekla už stokrát! O tom jsi potřeboval přemýšlet tři týdny?“