Bil jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyly na mizině. Kdyš to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co teď? Bude nejlýp zoufalstvý utopyt v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllytr piva do hospody jeho nejbližší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povýdal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevilo.