Byl jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokut nebyli na mizině. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svým rodičům. Co tet? Bude nejlýp zoufalstvý utopyt v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllytr pyva do hospody jeho nejbližší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povídal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek zpíval a sedlákovy se najednou ulevilo.