Vašek s Brokem mířily k úzké pješině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U tůňky spatřil velykého ptáka, na první pohled čápa, jenže tenhle bil celý černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, abi stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bylo vydět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmě k další tůňce. Vašek počkal, až se vzdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevirušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešli aš o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvědčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Přednímy tlapkami odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.