Vašek s Brokem mířily k úské pěšině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle byl celý černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, abi ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bylo vidět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmně k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevyrušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešli až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy neviděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, abi mu v hájence připomněl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vistřikovala v hroudách daleko za něj.