Probíhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v peci pod sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři a slíbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky narážely na okení skla. Týdenní pohoda se rozplynula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali mýsta okolo trasy kde by hoši mohli být. Kuželi svýtilen nahradili denní světlo, protože skrze bílé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blýzké údolý a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho obětavost zachránila luďkovi a Pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci, protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.