Probýhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v peci pod Sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvízdající vítr se měnil ve vychřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávaly mýsta okolo trasy, kde by hoši mohly být. Kuželi svýtilen nahradili denní světlo, protože skrze bílé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blýzké údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodly neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od úskosti mynulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.