Probíhající únorový ližařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři a slíbený zmrzlinový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si, že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okenní skla. Týdení pohoda se rozplynula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly místa okolo trasi kde by hoši mohly být. Kuželi svýtilen nahradili denní světlo, protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blýské údolý a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho objetavost zachránila luďkovi a Pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od ůzkosti minulé noci, protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.