V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrúza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadami knih viděl na cestu. Svit lampy jakoby se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy odděloval od zbytku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekli. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměly. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připomněla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jakoby věděly, že je tu někdo kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhly pronikavé skřeky, při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.