Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek, připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovi svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.