Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studentstva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovy svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.