První vážnější zranění mi přinesla cyklistika. Když mi bylo asi pět let dostal jsem od rodičů kolo. Tatínek mi vysvětlil jak se na kole jezdí. Zapoměl však na jednu maličkost, nenaučil mě brzdit. Zpočátku mi to nevadilo, ale když jsem se rozjel s menčího kopce před naším domem, domem bylo zle. Vivrcholením mé dlouhodobé sportovní karyéry byl ližařský výcvyk. Bylo to v sedmé. třídě. Zůčastnil jsem se tehdy týdeního výcviku ve vysokých Tatrách. Poslední den jsme vijeli na náročnější svah a tak mohli ližovat jen ti nejlepší, nejodvážnější. Já byl mezi nimi. Hned při první jízdě mně však spadla čepice na oči následoval pád bezpečnostní vázání nevipnulo a horská Služba měla pohotovost. Jízda na kanadských saních a třídenní pobit v nemocnici byli rozhodně mím největším zážitkem v životě.