Každodenní ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specifické. S hlavamy nabytými vědomostmi se blýžíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V diktátu se objevily tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vivarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali zcestné… Po skončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlyvé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.