Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavami nabytými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen ztěží vivarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové vsi nebo moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali zcestné… Po skončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlivé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.