Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specifycké. S hlavamy nabitými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vivarovat nemylých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po skončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlyvé maminky a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.