Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabitými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z Českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vivarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly scestné… Po zkončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlivé maminky a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.