Na pražském masarykově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavyčkách, ale vypadaly, jako bi byly také mrtví. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, zhromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevily lydské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokiny svím zamněstnancům. Začalo svýtat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný dení rytmus.