Na Pražském Masarykově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavyčkách, ale vypadali, jako bi byly také mrtvý. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevili litské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokyny svým zaměstnancům. Začalo svýtat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný denní rytmus.