Šero se sneslo na kraj. Nad obzorem vibledl poslední proužek růžového červánku a už jen svjetlejší plocha oblohy naznačovala, že tam před chvílí zapadlo slunce. Hajný Straka zestupoval ztezkou pod Zlatým vrchem. Znal ji dokonale a i v přítmý se vihnul všemu, co by spůsobilo hluk. Hned za hájenkou nabyl pušku. Dnes vzal z sebou i lovecký tesák a do brašny silnou svítilnu, kus špeku a krajíc chleba. Na obloze blikala první hvězda a z blízka se ozvala sova. Kos prodlužoval přestávky mezy poslední večerní písní, byl stále tišší a unaveně trylkoval. Když hajný docházel k louce, začaly koncertovat cvrčci. Visokými, pychlavými tóny zaplnili celí prostor a přehlučely i zvonění vody v potůčku.