Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky různých tvarů. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psú, hlasy ptáků znějící jako hů hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do ůkrytu. Měl nejlepší ůmysly, úspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhú. Podle V. Řezáče