Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarú. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psú, hlasy ptákú znějící jako hů hů, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší ůmysly, ůspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhú. Podle V. Řezáče