Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky různých tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psú, hlasy ptáků znějící jako hů hů, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, ůspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhú. Podle V. Řezáče