Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psů, hlasy ptáků znějící jako hů hů, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, ůspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhú. Podle V. Řezáče