Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarú. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psů, hlasy ptákú znějící jako hú hú, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší ůmysly, úspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhů. Podle V. Řezáče