Jste vzhúru? Vstávat! Jde se na borůvky! Za púl hodiny opravdu vyrazili. Vúdcem borúvkářú byl Vojta. Neúnavně vyhledával neschůdné stráně, kde zústaly ostrůvky neočesaných borůvkových keříků. Bylo úmorné vedro a začátek borůvkové výpravy byl neúspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání ůnavné. Někdo z chlapců však zatoužil po míse vdolků s borůvkovými povidly. To bylo dúležité. Závody borúvkářů začaly. Trhali borúvky do malých hrnků a sypali je do kbelíkú ve stínu. Aby se zabránilo sporům o počet nasbíraných hrnečků, zústala u kbelíků Julinka. Byla úzkostlivě pozorná a neůplatná. Plnila ůkol rozhodčího celkem ůspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězů, musel neůnavně trhat, nesměl od keříkú borúvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejůspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaútočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové