Jste vzhúru? Vstávat! Jde se na borúvky! Za půl hodiny opravdu vyrazili. Vúdcem borůvkářú byl Vojta. Neůnavně vyhledával neschúdné stráně, kde zůstaly ostrůvky neočesaných borůvkových keříkú. Bylo úmorné vedro a začátek borúvkové výpravy byl neůspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání ůnavné. Někdo z chlapcú však zatoužil po míse vdolkú s borúvkovými povidly. To bylo dúležité. Závody borůvkářú začaly. Trhali borůvky do malých hrnků a sypali je do kbelíkú ve stínu. Aby se zabránilo sporům o počet nasbíraných hrnečkú, zůstala u kbelíkú Julinka. Byla úzkostlivě pozorná a neůplatná. Plnila úkol rozhodčího celkem ůspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězů, musel neúnavně trhat, nesměl od keříkú borůvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejůspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaůtočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové