S veselou se vracel Karas domú, ale když už stál přede dveřmi ůtulného bytu, pocítil ůzkost. Co asi řekne můj Vašíček? Jak mu vůbec povím, že jsme se dali ke komediantúm? Táto, máš dílo, vítal ho Vašík úsměvem. Mám. Půjdeme spolu k cirkusu. A Karas čekal ůdiv, úlek, nedúvěru. Strachoval se však bezdůvodně. Vašíkovi ůplně stačilo, že práce je a že zůstanou spolu. Podle E. Basse