Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepýřila se, a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny ale vrabci se polekali a rozlétli se. Nikdy nestála tak blísko trati a vjedomí, že se může klidně procházet u kolejí jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazily žluté kvítky, které byli umazány od kolomazi. Stáli na nich kapky rosy, třpytili se a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý, nepovolil ani pod nechtem. Vtom dívka uslišela vlak, uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rospustile se zasmála a vyběhla na rampu.