Šedá budova byla tichá jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepířila se, a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny, ale vrabci se polekaly a rozlétly se. Nikdy nestála tak blísko trati a vědomí, že se může klidně procházet u kolejí jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazili žluté kvítky které byly umazány od kolomazy. Stáli na nich kapky rosi, třpytili se, a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý nepovolil ani pod nehtem. Vtom dívka uslyšela vlak, uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rospustile se zasmála, a vyběhla na rampu.