Na Nový rok, v ten vijimečný den si dáváme přetsevzetí, abychom se zbavily zlozvyků či nekalích ůmyslů. Pro mě bude zřejmně tou chvílí slibú okamžik, kdy mě poštou dojde vyrozumění, že jsem se stal studentem Gymnázia na třídě Kapitána jaroše v Brně. Kdybyste jen tušili jak se zmnění můj životní styl, překročím-ly práh vytouženého gymnázia! Vím že hry, jimš jsem se odával na Základní škole, nenávratně uplynuli a že nastupuje období usilovného nabývání vědomostí, a to bez zbitečného plýtvání časem. Musím také promyslet, jak budu zvládat své sportování a jak si rozvrhnu trénink. Rozhodně však chci zústat hbitý a ne neohrabaný jako kopito nebo pomalý jako hlemížď. Těším se na hodiny České literatury, neboť jsem od děctví horlivý čtenář. Jsem srozumněn i s tím, že shlédnu většinu představení v Městském divadle v brně. A co ještě slýbím? Nebudu žvíkat při vyučování, nebudu tropit povyk o přestávkách a zdvořile se budu zdravit s tamějšími učitely. Nic ze svých přetsevzetí nepovažuji za oběť, protože sistematické vzdělání, které mi škola poskytne, je pro mětou nejcenější hodnotou.