Probíhající únorový lyžařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu Barborka v peci pod sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky naráželi na okení skla. Týdení pohoda se rozplynula. Všichni pocítily obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly místa okolo trasi, kde by hoši mohli být. Kuželi svýtilen nahradily denní světlo protože skrze bílé výření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil Mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blízké údolí a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci, protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.