Probíhající únorový lyžařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci Pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si, že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okení skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali místa okolo trasy, kde by hoši mohly být. Kuželi svítilen nahradili denní světlo, protože skrze bílé výření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulí týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blíské údolí a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci, protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.