Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabitými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z Českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo Moravském Krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po zkončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky a vydali jsme se spět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.