Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarú. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psů, hlasy ptáků znějící jako hú hů, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do ůkrytu. Měl nejlepší úmysly, ůspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhú. Podle V. Řezáče