Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky různých tvarú. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psú, hlasy ptáků znějící jako hú hú, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, ůspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhů. Podle V. Řezáče