Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky různých tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psů, hlasy ptákú znějící jako hů hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, úspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhů. Podle V. Řezáče