Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.