Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosérii. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.