Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosérii. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.