Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosérii. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.