Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.