V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.