V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.