V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roly komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.