Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strmí břech zarostlý křovým. Z druhé se bjelal nízký dřevěnný plod zběrny železa. Proti poslednímu činžáku ůstila do ulice opuštěná ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vúz. Mohutný zadek, který vistrkoval do ulice, svýtil čerstvím oranžovým nátěrem. Posadil jsem se na trávník hned vedle ohrady. Očouzená omítka, několik továrních komínú, které čněli za nejbližšími střechamy, nedaleká trať, odkud jsem slyšel drnčivé posunování vagonú, my připomínaly mé nejranější dětství. V púl deváté přiharašilo nákladní auto a visypalo na chodník před sběrnu haldu plechovek. Ty plechovky nebyly kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.