Probýhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slýbený zmrzlinový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající vítr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okenní skla. Týdení pohoda se rozplynula. Všichni pocítili obavi o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali mýsta okolo trasi kde by hoši mohli být. Kuželi svítilen nahradily denní světlo, protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blízké údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné ale i mě se ulevilo od úzkosti mynulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.