Probýhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v peci Pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si, že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali místa okolo trasi kde by hoši mohly být. Kuželi svýtilen nahradili denní světlo protože skrze bílé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil mirek, který se stal minulí týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blýské údolí a našel je schoulené pod nejvyšším smrkem. Jeho obětavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mě se ulevilo od ůzkosti mynulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.