Probíhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slíbený zmrzlinový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdení pohoda se rozplynula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali místa okolo trasy, kde by hoši mohly být. Kužely svítilen nahradili dení světlo protože skrze býlé výření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blízké údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od ůzkosti mynulé noci, protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.