Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovi svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.