Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovy Svatební košile, či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzy.