Nedávno byla v denním tisku uveřejněna reportáž o studánkách v šumavských lesích. Připomněla čtenářům i známé Sládkovy verše a vibídla k zamyšlení nad našimi Vodními zdroji. V minulích dobách pohlížely lidé na vodu jako na nebezpečný živel před nímž se musí chránit. Jejich obavi vyplívaly ze zkušeností s povodněmi, které přicházely zvlášť na jaře když v horách tálo, a způsobovaly velké škody. Proudům vod jež se řítili jako lavyna, neodolali mnohdy ani sylné stromy a lidská obidlí. Rozvoj vědy a technyky ve 20. století umožnil zpoutat nezkrotný živel, a přinutit ho, aby lydem prospýval. Dnes jsme si dobře vědomy, že pytná voda je pro člověka nejcenější kapalynou. Na dostatečném množství vody závysí také zemědělská a průmislová výroba. Proto je třeba vodu chránit a úsporně využívat všech jejích zdrojů.